Žítkovské bohyně

     Po několika článcích a odkazech, jak se každému líbili Žítkovské bohyně, jsem se rozhodla, že si je také přečtu a udělám si na ně také svůj názor. Předcházelo tomu rezervování v knihovně a přinesení knihy domů. No a pak jsem začala číst... A jak se mi kniha líbila si tu budete moci za chvíli přečíst... 

Obálka knihy

Kniha: Žítkovské bohyně

Autor: Kateřina Tučková

Počet stran: 456 (hodněěě)

Můj názor na knihu:
     Příběh celé knihy se zabývá Žítkovskými bohyněmi, které žijí na Žítkové u Starého Hrozenkova. Tyto bohyně mají dar léčit lidi, číst v minulosti a budoucnosti, pomáhat s láskou apod. Lidé k nim váží cestu i z větší dálky, protože jsou svým darem známé skoro všude. 
     Hlavní hrdinkou celé knihy je Dora Idesová, která je dcerou a neteří jednich z bohyní. Tím pádem by se dalo očekávat, že i ona má ten dar léčit a pomáhat ostatním. Ale nikdy ho zatím neobjevila a ani se o to vlastně nesnažila.
     Když byla ještě mladší, její matku zabil její otec. A ona se svým bratrem Jakubem, který je postižený, se přestěhovali ke své tetě Surmeně, která se o ně dobře starala. Tedy do doby, kdy si pro Surmenu došla policie a odvedly ji skoro beze slova pryč. Ji poté dovezli na internátní školu, kterou pak vystudovala a Jakoubka do ústavu pro postižené děti. Surmena nakonec skončila na psychiatrii, kde ji zdrogovali atd., aby nemohla provádět svá kouzla. 
     Dora po maturitě pracovala jako prodavačka, ale postupem času se začala zajímat o vše co se dělo okolo bohyní a začala chodit znovu do školy a napsala o nich i diplomovou práci. Díky tomu pak získala dobrou práci v oboru, který ji bavil. Časem nacházela další a další informace o bohyních, tedy až po revoluci, kdy se vydávala i do jiných archivů, i do Polska. Hlavně aby mohla dále pátrat o tom co se stalo Surmeně, proč byli bohyně tak uznávané, co všechno uměly apod. 
     Po mnoha letech se dozví, že jedna jejich dávná příbuzná proklela všechny ženy v jejich rodě. Že umřou špatnou smrtí, že nebudou mít moci děti nebo ty děti budou něčím jiné. A v tom to Doře vše došlo, ano její matka i teta umřeli špatně, Jakoubek je postižený a ona je jiná (homosexuální). Nechce tomu prokletí věřit, když si vzpomene, že už od dětství nosí na zápěstí červený náramek od Surmeny, který nemá nikdy sundavat. Dostane vztek, nevěří těm pověrám o prokletí a sundá si ten náramek. Když pak přijde domů najde tam Jakoubka, který po chvíli dostane záchvat a musí být převezen do nemocnice, kde zůstane v komatu. Jakoubka si nechali v Ústavu s intenzivní péčí, protože jeho stav nedovoloval, aby se o něj mohla Dora sama starat. Janigena, se kterou se Dora občas několik let scházela na intimní schůzku už pohřbila muže s kterým byla. Ale i tak spolu s Dorou stále nemohly být oficiálně, nikdo by to nepochopil a byly by z toho řeči všude a Janigenu by to zničilo. 
     Dora měla měsíc volna, aby mohla dokončit svoji studii o bohyních a aby je přede všemi konečně očistila od pověr a křivých lží. 

     Poslední kapitola se přesouvá o pár let dál, kdy někdo přijde k Alžbětě Baglárové (asi sama autorka knihy?) a chce se jí vyptávat na bohyně. Dozvídáme se, že Doru někdo přepadl a zlomil jí vaz. Ten konec jsem úplně nepochopila, ale myslím si, že ji zabila Janigena, která s Dorou byla nějak příbuzně spjatá. A mstila se za něco z minulosti. Ale ta propojenost mi v tom konci nějak utekla... 

     No takže, na to jak velký fenomén a oblíbená kniha jsou Žítkovské bohyně (jedna z nejpůjčovanějších knih v knihovnách), tak musím říct, že to vůbec nechápu. Kniha je to tlustá, občas opravdu velmi detailní a moc odborná, docela těžké čtení. Němčinu nemám ráda a těch německých slov tam také bylo dost. Líbili se mi ty výstřižky z knih, které tam byly otisknuté a také sledování osudu Dory. Spisy, které Dora procházela byly dost nudné, hodně podobné a podrobné. Ten konec jsem moc nepochopila, takže pokud VY ano, prosím napište mi, ať v tom mám také jasno. Bylo to náročné čtivo a teď bych se mohla pustit do něčeho lehčího a nebo dočíst Prázdné místo. :D 
     Před časem, jsem přemýšlela, že bych si tuto knihu koupila, naštěstí jsem tak neudělala. Jen jsem si ji půjčila, protože bych jinak byla hodně zklamaná z koupě. 

Jane